Auta mého života

12. 03. 2008 19:04:59
Můj táta byl automechanik, vyhlášený machr ve svém oboru. A ve všech směrech naplňoval úsloví, že „kovářova kobyla chodí bosa“. Půjčit si jeho auto byl vždycky úžasný adrenalinový zážitek J
výhled z auta
výhled z autaHnízdilová

Můj táta byl automechanik, vyhlášený machr ve svém oboru. A ve všech směrech naplňoval úsloví, že „kovářova kobyla chodí bosa“. Půjčit si jeho auto byl vždycky úžasný adrenalinový zážitek J

Když jsem sedala za volant, obvykle mě provázelo varování typu:

„Ať ti to někde nechcípne, nějak to nestartuje“ U nás se vždycky dá zaparkovat na kopci, tak proč to řešit, že jo. Že nefungovala ruční brzda, to mi ani neříkal, ta nefungovala nikdy. Ostatně, kdo by ji potřeboval? Motor s dobrou kompresí udrží auto „na kvaltu“ i v kopci, jinak je to zbytečnost. Pak už jsem jenom čekala, co mi nestihnul prozradit dalšího. Obvykle to netrvalo dlouho, byla to taková hra. Třeba začalo přšet. Logicky pouštím stěrače, jenže ty lezou jak šnek a kapky na skle jsou rychlejší. Ze zoufalství zkouším ostřikovač – to jsem byla ještě mladá a naivní, takže jsem doufala, že fungují. I kdyby náhodou ano, byla jsem velký optimista, když jsem věřila, že by v nich byla nalitá i voda...

Jednou jsme jeli s tátou spolu, to už byl starší pán a rád se nechával vozit. Jako bývalý závodník neměl rád pomalou jízdu, a to ani když seděl vedle. Takže mě systematicky hecoval:

„Co se couráš, předjeď ten náklaďák“ Na horské silnici plné zatáček, silnice mokrá akorát tak, aby od náklaďáku před námi cákalo bláto na moje přední sklo, ostřikovače standartně nefunkční. V úseku, kde se dalo trošku kouknout dopředu jsem toho začala mít dost, podřadila, levý blinkr a – bohužel – pustila stěrače. A vyjela na předjíždění. V tom okamžiku jsem před očima měla rozmazanou hnědou clonu, krajnici hlídala bočním okénkem a ječela:

„Já nic nevidím, co vidíš ty?“ a můj táta na sedadle spolujezdce na mě kouknul a s ledovým klidem prohlásil:

„JÁ nic vidět nepotřebuju, ale ty by ses měla apoň pokřižovat dvojitým pravoslavným“ On věděl, že mě naučil všechno o řízení auta, že proti nám nic nejede, jinak bych nepředjížděla, ale stejně mě štval, že se nebál J

To byla naše éra Renaultů 8. Úžasné autíčko, moc jsem ho měla ráda. Táta taky, jezdilo i když už nefungovalo skoro nic...Jela jsem městem a byla ve střehu jako vždycky. Najednou bez varování se motor roztočil do vysokých otáček, co bylo horší, pořád přidával. Nešlo nic, než rychle zastavit a vypnout klíček, jinak by se motor přetočil a bylo by zle. Pak jsem šla zkoumat, co je špatně. A v karburátoru našla zapadlé nůžky...

Bylo to jednoduché – tohle auto mělo ještě mechanický sytič. Lanko nefungovalo (jak jinak), tak bylo potřeba regulovat ho ručně. = otevřít kapotu, nastavit klapku v karburátoru do správné polohy (vzduchový filtr se obvykle vozil na podlaze u zadních sedaček) a nastartovat. Když se motor zahřál, opět pod kapotu, klapku vrátit a jelo se dál. Ale to byl zimní provoz, v létě stačilo podržet plynový pedál, na co sytič. Mimochodem, od té doby umím perfektně brzdit levou, šlapat zároveň na spojku, brzdu i plyn J. Ta klapka pak už nějak nedržela ve správné poloze, tak tam táta jako zarážku nacpal co měl po ruce – nůžky. On to věděl, dával pozor na výmoly, já ne. Auto poskočilo, nůžky taky, tím daly „plnej“ a já si cvičila bleskové reakce v silničním provozu – jako obvykle.

U Renaulta 8 bylo vždycky v kufru základní nářadí, potřebné pro přežití – kladivo, kombinačky, šroubovák. Pak přibyly ještě kleště zvané sikovky. To když se začal zasekávat jehlový ventil...Odjížděla jsem s ponaučením, že:

„Když to „chcípne“, stačí vzít ty sikovky (byly ideální rozměrem a hmotností) a trošku takhle klepnout ze strany do karburátoru, ono to povolí a jedeš dál – hlavně k tomu nikoho cizího nepouštěj!“.

Báječné jsou teorie, ale zelený strom života. „Chcíplo“ mi to na úzké silničce někde v polích, kde normálně nic nejezdí. Tentokrát se okamžitě za mnou objevil náklaďák, dva frajeři vyskočili a galantně nabízeli, že mě zachrání. Když jsem je odmítla, (protože tátu jsem vždycky poslechla J ), z hloubi duše se urazili. A já podle pokynů sikovkama nejdřív klepla, pak trošku víc klepala, až nakonec zoufale mlátila do karburátoru ze všech stran. Až po několika dlouhých minutách se ozvalo slaboučké cvaknutí, jak se jehlový ventil odhodlal vrátit ke své předurčené funkci a já slavnostně odjela. Možná to nebylo tak moc dlouho, ale čas běží nějak jinak, když vám za zády stojí nervózní náklaďák, ve kterém se dva chlapi nejdřív dobře baví, pak začínají být naštvaní a nakonec střídavě tisknou klakson a střídavě z okna vykřikují, co si myslí o ženských za volantem J

Autor: Božena Klingerová | středa 12.3.2008 19:04 | karma článku: 27.82 | přečteno: 4048x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 13.94 | Přečteno: 249 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 18.02 | Přečteno: 426 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.10 | Přečteno: 108 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.12 | Přečteno: 589 | Diskuse
Počet článků 54 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3379

Jen si občas nemám s kým povídat....

Seznam rubrik

Oblíbené knihy

více

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...